Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trochu teorie o sklenících

22. 7. 2010

Trochu teorie o sklenících

Autor: Milan Býček
 
Nejdražším provozním prostředkem pro pěstování rostlin je skleník. Pořizovací i provozní náklady jsou značné.
Z hlediska stavebního rozeznáváme skleníky pevné , rozebíratelné , pojízdné.
Podle způsobu provozu rozeznáváme skleníky teplé , poloteplé a studené .
 
Většina zájemců, než-li se dostane ke stavbě skleníku, zkouší sezónní pěstování ve foliovnících. Foliovník pro začátek je relativně levnou záležitostí ,kde začátečník získá první cenné zkušenosti s pěstování v trochu větším rozsahu.Někteří s pomocí folie s textilní výplní (větší trvanlivost ) a s dalším zateplením jsou schopni foliovník využít i při vynaložení větších nákladů celoročně a jen díky pěstebním potížím nakonec při vážném zájmu se stejně pustí do stavby skleníku.
 
1.Pevné skleníky
jsou vyrobeny ze dřeva , oceli , z pozinkovaných ocelových profilů nebo v poslední době i hliník a duralu .Záleží dnes hlavně jen na penězích , neboť dřívější nedostupnost některých materiálů je již za námi .
 
Dříve se stavěly v amatérských podmínkách atypické skleníky , nyní je k dispozici značná druhová možnost výběru typizovaných skleníků mnoha výrobců . Typizované skleníky umožňují budování rozsáhlých skleníkových hospodářství řazením modulových jednotek do větších celků .Dnešní moderní skleníky jsou prostorné s minimální šířkou 6 m a délkou do 40 – 50 m s výškou 1,8 – 2,5 m .V podstatě lze konstatovat , že za peníze vám výrobce postaví nebo dodá velikost jakou si zaplatíte .
 
Užší skleníky mají většinou i větší pořizovací náklady a i když mají příznivé pořizovací náklady a i když mají příznivé světelné podmínky ,mají kolísavý teplotní režim ,jsou investičně nevýhodnější , mají zvýšené náklady na temperování či vytápění .Mezní rozměry blízké optimu jsou při rozměrech šířky 20 m , délky 50 m , ale toto platí pro produkční provozy . Pro nás amatéry stačí bohatě skleníky do 100 m2
Střechy dnešních typizovaných konstrukcí jsou výhradně sedlové s hřebenem orientovaným ve směru sever – jih . K zasklívání se používá buďto lité sklo nevzorované ( surové ) ,které není zcela průhledné , nebo sklo tažené (rovné a průhledné ) . Někdy se požívá skel determálních , které zajišťují v létě menší přehřívání.Skla s drátěnou vložkou se používají s širším rastrem drát a používají se tam , kde je snaha ušetřit na ocel.konstrukci (zde je průkazné snížení produkce a oddálení produkce vlivem nižší propustnosti světla .
V současné době se používá místo skel plastický materiál Makrolon a jiné s komůrkami tloušťkou 10 , 16 , 25 mm s jednou až pěti komůrkami .
2. Rozebíratelné skleníky
Jsou tak zvané japany - oknové skleníky pro studený i teplý provoz.Jsou to jednoduché stavby , jejichž konstrukce bývá z místních , dosažitelných zdrojů , krytá pařeništními okny .
Tento systém má budoucnost , protože lze citrusy zasadit přímo do půdy a rostliny na zimu před prvními mrazíky ochránit  složením rozebíratelného skleníku .
Kdo má zájem o bližší informaci - tomu můžeme doporučit podívat se do časopisu Citrusy ročník 5 , číslo2 /2005 – duben 2005 článek Návštěva ve Znojmě .V článku mimo popisu je i fotografie skleníku i pěstebního rozkládacího zařízení přítele , citrusáře Josefa Weizettela .Toto řešení může být podnětným příkladem pro mnohé,dříve nežli začnou stavět skleník .
3. Pojízdné skleníky
Jsou jednoloďové skleníky , které jsou v průběhu roku přemístitelné na jiné stanoviště .Přesun se uskutečňuje po kolejnicích nebo kladkami umístěnými na malých betonových podstavcích .Některé konstrukce mají pevné boční stěny s pojízdnou střechou .Výhodou je omezení únavy půdy , předpokladem je nutnost pěstitelské kázně a dodržování časového sledu navazujících plodin . Tento typ skleníků je vhodný pro květinářskou a zelinářskou praxi.
 Vnitřní vybavení skleníků .
Pěstování rostlin se může dít na volném záhonu , na vyvýšeném záhonu , na stolových záhonech a na skleníkových stolech . Dále se využívá závěsných polic a speciálních množárenských záhonů se spodním ohřevem a zakrytým horním prostorem , aby byla pro množení docílená max. vlhkost se spodním teplem . 
Větrání skleníků
Rozeznáváme přirozené a nucené .Větráním skleníků regulujeme teplotu (odváděním přehřátého vzduchu ) , vzdušnou vlhkost a dále vyměňujeme i plyn ( např. CO2 ).
Přirozené větrání je provozně nejjednodušší a je buďto hřebenové nebo štítové.
Ovládání hřebenových nebo štítových větráků je buďto ruční nebo motorické , eventuelně i hydraulické nebo termostatické .
Nucené větrání je nezávislé na počasí , chod je automatizovaný , snižuje náklady na konstrukci skleníku ,zvyšuje provozní náklady .
 
Vytápění skleníků
V zásadě se požívají tři základní systémy vytápění. Je to systém trubkového vytápění (zpravidla teplovodního), systém teplovzdušného vytápění a kombinované soustavy předchozích dvou systémů .
 
Trubkový teplovodní systém je buďto samotížný nebo s nuceným čerpadlovým oběhem .Výhodou teplovodního systému je vyšší tepelná setrvačnost topných těles a vysoký podíl tepla předávaného prouděním , což má vliv na mikroklima prostoru .
Teplovzdušné vytápění pracuje tak , že vzduch ohřátý v ohřívači je vyfukován do prostoru skleníku , přičemž tímto systémem lze ohřívat i půdu ,pokud jsou otopná potrubí uložena v zemi .
Vytápění půdy ve sklenících je tedy teplovodní , teplovzdušné a ev . i elektrické – buďto nízkonapěťové (topná smyčka napájená transformátorem ) nebo topnými dráty a rohožemi na 220 V , event. přímotopy .
 
Závěr.
Nežli se rozhodnete k pořízení skleníku doporučuji jich aspoň deset navštívit a nasávat zkušenosti i rady . Tím se vyvarujete chyb předchůdců.Platí zásada , že i sebevětší skleník je záhy malý .Čím je skleník prostornější tak je méně náchylnější na
změny parametrů.Čím je systém menší tím rychlejší jsou i změny parametrů.
 
Citrusář č.4 listopad 1985 Býček Milan , upraveno 24.02.2006