Zpravodaj klubu 2008
ZPRAVODAJ 2008
klubu pěstitelů citrusových a jiných užitkových tropických a subtropických rostlin v Brně
Vydává klub citrusářů v Brně pro vnitřní potřebu členů,vydáno v prosinci 2007 .
Na úvod několik slov předsedy klubu
Vážení přátelé,
děkuji všem, kteří jste se v uplynulém roce 2007 podíleli na činnosti našeho klubu. Vaší zásluhou se podařilo realizovat dva zájezdy do Čáslavi a do Moravce. Počet zájezdů byl rozhodnutím výboru organizace omezen. Díky tomu jsme měli plně využité obsazení autobusů a nemuseli jsme eventuelně nevyužitá sedadla dotovat z vlastních prostředků. Úroveň zájezdů splnila očekávání Upozorňujeme na to že pokud někdo je přihlášen a z jakýchkoliv důvodů se nemůže účastnit , pak by se měl včas odhlásit, aby bylo možné uvolněná místa ještě obsadit dalšími zájemci .
Diskusní klub se konal vždy začátkem měsíce ve skleníku č.2 Střediska vol-
ného času (SVČ) - Lužánky. Zároveň se konala schůze výboru, na kterou se někteří členové výboru dostavují nepravidelně. Chtěl bych Vás touto cestou poprosit o nápravu. Vaše nepřítomnost nám někdy způsobuje zbytečné problémy a některé věci je potom nutné řešit telefonicky, což je časově i finančně náročné .
Jednou za rok je vydán tento Zpravodaj, zásluhou př. Milana Býčka, který zajišťoval ročníky 2006, 2007, 2008. Předchozí ročníky 2004 a 2005 zajišťoval přítel František Brázda .
Chtěli bychom rozšířit jeho obsah a k tomu je nutné zvýšit počet vašich příspěvků. Výbor klubu vám bude v tomto plně nápomocen .
Pětkrát v roce se koná v budově M1 v areálu nemocnice U sv. Anny členská
schůze. Tradiční přednášky jsou doplňovány pod vedením přítele Urbánka panelovou diskuzí, které se mohou zúčastnit všichni přítomní.
Zde jsou probírána témata zaměřená na pěstování citrusů a ostatních exotických užitkových rostlin. Přednášky bývají doplněny promítáním, a protože ne vždy bylo přednášejícího slyšet, tak jsme zakoupili zvukové zesilovací zařízení .
V březnu jsme uspořádali v SVČ Lužánky roubování citrusů, kterého se zúčastnilo cca 50 zájemců .
Stejně dobrý ohlas měla listopadová výstava v SVČ Lužánky. Zásluhou přítelkyně Ivy Hažmukové máme vlastní internetové stránky, (adresa http: www.citrusari-brno.unas.cz na kterou se můžete dostat buďto sami nebo za pomoci dětí nebo vnoučat, přátel), které informují veřejnost o realizovaných i budoucích akcích a zájemci mohou zde získat i odborné rady.
Na přelomu roku 2007 a 2008 byly vytvořeny tyto nové klubové stránky a původní stránky budou postupně přebudovány na klubový archiv.
Závěrem bych chtěl popřát členům našeho spolku a příznivcům citrusářského hnutí hodně štěstí, zdraví a spokojenosti do Nového roku .
Jiří Trávníček – předseda
.
.
Program na rok 2008.
Výborová schůze a diskuzní klub : 7.1. , 4.2. , 3.3. , 7.4. , 5.5. , 2.6. , 1.9. ,
6.10. , 3.11. , 1.12.
vždy ve Středisku volného času Lužánky,
Lidická 50 , Brno od 17 hod,skleník č. 2
Členská schůze : 9.2. , 12.4. , 7.6. , 11.10. , 6.12. , vždy od 9,00 do 11,00 h
V budově M1 v nemocnici U svaté Anny
Roubování citrusů : 29.03.2008 v době od 13,00 do 16,00 ve skleníku č. 2
ve Středisku volného času - Lužánky , Lidická č. 50 , BRNO .
Pěstování subtropických rostlin
v rozebíratelných sklenících .
Je na čase omezit budování nákladných skleníků a začít pěstovat subtropické rostliny ve volné půdě s přechodným rozebíratelným zateplením. Nízko-kmenné zákrsky od jara (v období bez mrazivých nocí ) až do podzimu mohou růst v přírodních podmínkách. Na chladné, zimní období se zakryjí rozebíratelným skleníkem (nejlépe z 16mm silného pětikomůrkového Makrolonu) nebo se zajistí zateplení dřevěnými rámy s 10 cm polystyrenovými výplněmi a střechou průhlednou. Buďto ze zdvojeného prosklení nebo lepší a lehké a odolnější z výše uvedeného Makrolonu či jiného obdobného materiálu (různí výrobci mají své ochranné známky na své výrobky, které jsou od sebe odlišné pouze názvy).
Pokud jsou teploty nad bodem mrazu, není zapotřebí temperování, pokud teploty poklesnou, pak postačí k zateplení dle velikosti termostaticky spínaný zdroj tepla (buďto topný had nebo radiátor ústředního topení nebo 40 W žá-rovky ( 1 – 4 ks ), které jsou termostaticky spínané při poklesu pod 0 stupňů a vypínané při teplotách nad 0°C.
Pro toto pěstování se používají mrazuvzdorné rostliny na podnožích Poncirus trifoliata a tak při kvalitním zateplení je tento způsob pěstování finančně únosný.
U nás zatím ojedinělý způsob pěstování je po staletí používán v Japonsku.
Pro vaši větší informovanost použiji z již zaniklého časopisu Citrusy a jiné subtropické rostliny, ročník 5, číslo 2 / 2005, str. 5 můj upravený článek Návštěva ve Znojmě . Tento článek vám ukáže praktické, nejlevnější řešení problému uvedeného v názvu tohoto článku .
Návštěva ve Znojmě. M.Býček
Dne 13.12.2004 čtyři brněnští citrusáři navštívili přítele Josefa ve Znojmě, který je jedním ze zakládajících členů Citrus klubu Brno (oficiální název sdružení Citrusy a subtropy Brno město).
Shlédli jeho vynikající dlouholeté pěstební výsledky, které zvládl jak ve volné půdě skleníku, tak i v hrnkové kultuře – v květináčích a kontejnerech .
Nejzajímavější a pro mnohé i přínosem i návodem bude mandarina volně vysazená do půdy na zahradě, která v zimním období schovaná v „domečku“, kde tři stěny jsou pevné, zaizolované, čtvrtá na jižní stranu prosklená včetně proskleného vršku. Při poklesech pod nulu stupňů se přikrývá starými koberci a při vydatnějších mrazech se přitápí, respektive temperuje malou 40 – 60 W žárovkou. Snímek ukazuje směr pro další pěstitele citrusů i v severních oblastech České republiky.
Pro mnohé šikovné pěstitele v dnešní době není technický a eventuelně i
ekonomický problém místo budování skleníku zajistit l ehké rozkládací opláštění s 10 cm polystyrenem ze tří stran a s jižní a horní stranou ze 16mm pětikomůrkového polykarbonátu . Po mrazových dnech je možné rozložit a uložit do kůlny, garáže nebo ke zdi či plotu .
Mandariny na podnoži Poncirus trifoliata snesou poklesy i pod –5 ° C. Podle velikosti opláštění není problém udržet teplotu kolem + 5 ° C pomocí žárovky nebo nízkoteplotním teplovzdušným ohřívačem s termostatem. Místo většího počtu menších rostlin v květináčích pak postačí jedna větší rostlina, u které je možné zajistit topnými kabely vyhřívání půdy u kořenů. Pokud má rostlina teplo od kořenů, není problém udržet rostlinu ve vegetaci po delší dobu.
Největším problémem jsou mrazivé noci a podmračné dny bez slunečního svitu. V době, kdy svítí slunce i při mrazu, je vždy uvnitř dostatečně vysoká teplota, která mnohdy vyžaduje i odvětrávání .
Nejjednodušší systém ohřevu kořenů je novodurová roura o průměru cca 12cm, délky 80 – 120cm se zaslepeným dnem. Pokud se uloží v blízkosti středu kořenů a naplní vodou, akvarijní ohřívák zajistí s eventuelně dalším termostatem nastavení nižší teploty podle doby a stavu vegetace. Toto řešení jsem již odzkoušel u jedné rostliny a zajistí nepromrznutí půdy v okolí kořenů a kořeny zajistí transport tepla do koruny.
Řešení, které jsme vám předložili, umožňuje volnou přírodní vegetaci od května do října a při zakrytí umožní vegetaci od března do prosince. Větší pěstební efekt se docílí u remontantních odrůd citroníků.
Fotografie k článku zde:
Pěstování citrusů v tranšeji . J. Hanáček
Citrusové rostliny přečkají zimní období bez problémů při nulové teplotě při úplné tmě a to po dobu několika měsíců. Rostliny jsou v klidovém stavu a většinou neshazují listy. Musí mít přiměřenou vlhkost zeminy, nesmějí být na suchu. Těchto vlastností se využívá ve světě i u nás při pěstování ve sklenících s chladným zimováním, kdy se teploty udržují v rozmezí od –1°C až po +8°C. Ve sklenících musíme většinou temperovat přitápěním, v tranšejích ( příkopech) , které jsou dostatečně zahloubené, není nutné přitápět vůbec. Rostliny v létě rostou v soláriu – tranšeji se sejmutým zastřešením v optimální pohodě v nejpříhodnějších přírodních podmínkách jak pro růst rostlin, tak i vzhledem ke škůdcům.
Tranšej je vyhloubený příkop , nejlépe ve svahu, o šířce 1,5 až 2 metry, libovolné délky ( od 4 , 6 , 8 i 50 metrů ). Tyto rozměry jsou vhodné pro jednořadovou výsadbu s roztečí rostlin cca okolo 1,5 m. Pokud by byla šířka tranšeje zvolena 2,5 až 3 metry, pak je možno vysadit šachovnicově dvě řady rostlin . Tento způsob pěstování nevyžaduje přitápění , ale zakrytí příkopu na zimu se zateplením.
Na jaře a na podzim je zateplení zajištěno rámy s foliovou výplní nebo prosklennými rámy vyrobenými na míru nebo ze starých vyřazených oken.
Přes zimu na tyto rámy se dávají polystyrenové tabule, nebo v nouzi se dají použít i vyhozené staré koberce, nebo i desky s event. zásypem listím, zeminou a další folií, aby zásypové substráty byly vzdušné. Pokud by nasákly vodou, ztrácí vzduch a tím i izolační vlastnosti.
Tranšej má být situována na jih nebo jihozápad na takové místo, na které sluneční paprsky dopadají co nejdéle. Nejlépe vyhovuje svažitý terén. Může mít za základ hlínu nebo kamení. V prvním případě po vyhloubení dno zkypříme, prohnojíme a přidáme humus nebo rašelinu a písek .
Na kamenité stráni musí být vyhloubený příkop hlubší a zeminu musíme navézt. Minimální výška zeminy by měla být cca 60 cm, ale s ohledem na pozdější možné zasolení půdy doporučujeme nešetřit a zahloubit do hloubky 1,5 až 2 metry. Neuškodí založení drenážní vrstvy mimo tranšej.
Pokud budujeme tranšej na rovinném terénu, musíme vždy mít na zřeteli výšku hladiny spodní vody. Pokud se voda objeví mělce pod povr- chem, tak je zde jediné řešení, a to nehloubit nebo jen minimálně a to po vrstvu, kde se spodní voda vyskytuje, a vytvořit násep po obvodu tranšeje se šířkou 1 m ( toto již nepromrzne a zajišťuje zateplení zeminou). Hladina spodní vody by neměla být výše nežli 1 metr od povrchu půdy. Na venkově je možno k pěstování tranšejovým způsobem využít staré hnojníky, které i když mají betonové dno tak jsou využitelné k pěstování rostlin. Stačí navézt zeminu a zajistit lehké, přenosné zastřešení a zateplení na zimní období .
V současné době se budují tranšeje o hloubce 1,7 m, šířce 3 metry a délce 60m (V Brně jsou tranšeje v arboretu v ČernýchPolích). Obvod tvoří železobetonová opěrná zeď s výškou na hřebeni cca 3,5 metru. Rostliny jsou vysázeny v několika řadách a většinou šestým rokem mají optimální velikost a plodnost. Další růst se omezuje řezem.
Rostliny do tranšejí by měly být naroubovány na podnožích :
Poncirus trifoliata – poncirus ( nejvíce mrazuvzdorný)
Je to opadavý strom rostoucí na těžších půdách, nesnáší vápník, je slabě tolerantní k mírně zasoleným půdám. Nesnáší přemokření kořenů. Na této podnoži se vytváří zakrslejší, kompaktnější koruny s plody, dobré kvality.
Citranž Troyer – (kříženec pomeranč x trifoliata ) snáší širokou škálu půd, nesnáší vápenité půdy tak jako Poncirus trifoliata. Je odolný vůči nižším teplotám, nesnáší zasolení půdy. Vzrůstnost je standardní, s vysokou úrodností i kvalitou plodů. Pokud rostliny nemají dostatečný světelný a teplotní komfort, pak mají kyselejší plody.
Citrus junos ( jutzu )
Citrus aurantium –bigarádie je již méně užívanou podnoží, která roste i na těžších půdách, snese i vápenité a zasolené půdy, dává vysoce kvalitní plody, ale trpí na virózu – tristézu, kvůli které je tato podnož méně využívána .
Nejvhodnější je keřová forma nebo nízkokmen. Vedle rostlin v půdě pak můžeme pěstovat i jiné rostliny v květináčích – citrusy ale i jiné subtropické užitkové rostliny – fejchou, Psidium cattleianum, rohovník, fíkovník a kupodivu i banánovník, který někdy přečká i 0°C bez úhony.
Je nutné rostliny vybírat dle druhů, odrůdy, rannosti, kvality plodů.
U mandarin jsou to osvědčené Satsuma ( Unshiu ) a její klony, Kawano Wase, Sočinská 21 a 23, klementina a jiné.
Z pomerančovníků se nejvíce osvědčily Kotidiana (nezmar, který vydrží i nevhodné podmínky), Prostějovský, Bydžovský i Washington navel a jiné. Nejvděčnější jsou na pěstování citroníky pro svoji remontantnost, druhé i třetí nakvétání v jednom roce, kdy máme na rostlinách zralé plody, malé plůdky a květy a tyto přežívají včetně nevyzrálých výhonů chladné zimování. Nejvhodnější je citroník Meyer a Lisbon.
Stěny tranšeje je vhodné obložit vůči povětrnostním vlivům na příklad kamennými kostkami, betonovými nebo laminátovými deskami. Zvláště na svahu je třeba zdůraznit, že je nutné zajistit bezpečnost a trvanlivost stavby. V dobře provedené tranšeji se zimní teploty i bez temperování pohybují okolo +1 až +3°C se značnou stálostí. U nás máme krátkodobé trvání mrazů obvykle leden až tři měsíce a to ještě i v těchto měsících je minimum mrazivých dnů a nocí a tak se tomu i podřizuje zastřešení.
V praxi to vypadá asi takto: v říjnu a listopadu je vrch tranšeje zakryt průhledným skleněným nebo foliovým krytem, v období prosinec, leden a únor je max. zakrytí a úplná tma, březen, duben a část května do „zmrzlých“ průhledné zakrytí. Od května až do září, resp. až k prvním nočním poklesům teplot až k nule, volné přírodní pěstování bez zákrytu. Zimní provoz má také své úskalí a tím je srážení odpařené půdní vlhkosti a tím i následné zvýšení relativní vzdušné vlhkosti v uzavřeném prostoru tranšeje, které vede k rozvoji růstu plísní a hub. Tomu zabráníme tím, že půdu překryjeme foliemi a pára, která se vysráží na stropě, padá dolů na zem a další se z půdy nemůže přes folii odpařovat vzhůru. Další způsob této ochrany spočívá v odvádění kondensované páry na stropě po polyetylenové folii, kterou natáhneme pod stropem .
Voda padající ze skla na folii se svádí do nádoby nebo sudu. Folie navíc ještě zajišťuje přídavnou dodatečnou zvýšenou zateplovací barieru proti chladu zvenčí. Je-li pamatováno i v zimě na větrání, pak nehrozí nebezpečí ze zvýšené vzdušné vlhkosti a je navíc výhodné, že se nemusí zalévat.V létě je situace obrácená – musíme více a vydatněji zalévat, neboť je vyšší odpar – ale to platí jen v období bez dešťů. Přes léto odkrytá tranšej je zavlažována občasnými dešti a rozumný pěstitel občas rostliny zavlažuje postřikem.
Neustálou kontrolou stavu rostlin pak vždy ve vhodný čas hnojivou zálivkou a postřikem přihnojuje (hnojení zálivkou pod 1%, hnojení postřikem pod 0,1% ). A pokud je nutné zastínění pak také i zastiňuje buďto vinnou révou nebo mučenkami případně stínícími textiliemi a rohožemi .
Článek př.Jana Hanáčka z Brna , Citrusář č.2 / 1986 , upravil se souhlasem autora Býček M .
Tvarování a řez citrusů . Ing. I. Hažmuková
U citrusů se podobně jako u našich ovocných stromů používá a doporučuje zejména kotlovitá koruna, po případě kotlovitá s terminálem na různě vysokém kmínku. Důvodem je zejména potřeba dobrého prosvětlení koruny, potvrzená jak z pěstitelských oblastí, tak i ze zkušeností s našimi ovocnými stromy. Zatím co tyto tvary jsou vhodné do volné půdy skleníku, kde světlo dopadá ze všech stran a během léta také shora, v bytech je situace zcela jiná. Rostliny jsou umisťovány na parapety oken, později kvůli své velikosti na podlahu blízko oken. Světlo dopadá na rostlinu pouze z jedné strany a navíc se jeho intenzita snižuje se čtvercem vzdálenosti od okna. Pouhý 1 metr od okna je již pro citrusy v našich podmínkách kritická. Velké rostliny s kotlovou korunou tak jsou svými jednotlivými částmi v diametrálně odlišných podmínkách. Pokud nechceme intenzivně přisvětlovat, tak nám nezbývá nic jiného, nežli přizpůsobit tvar rostliny přirozenému jednostrannému osvětlení. Výsledným vhodným tvarem do bytu tak jsou u starších rostlin jednak palmety, jednak ploché stěny. Rostliny jsou vyvazovány na mřížové konstrukce a jejich výhony se zpravidla ponechávají volně růst přirozeným prodlužovacím růstem bez řezu.
Já jsem vzhledem ke svému způsobu pěstování zkusila v posledních letech ještě jiný tvar a to štíhlé vřeteno. Co to je štíhlé vřeteno? Uvádím definici z jedné nedávno vydané brožurky „Štíhlá vřetena na zahrádce „ : Jedná se o moderní poměrně jednoduchý tvar zakrslého ovocného stromu, který při dodržení potřebných pěstitelských podmínek dává vysoké úrody velmi kvalitního ovoce. V porovnání s kmennými tvary ale vyžaduje zvýšenou pěstitelskou péči a lepší výživu. Zajímavé jsou i další informace. Jako štíhlá vřetena se doporučují pěstovat jabloně, hrušně, třešně a slivoně. Stromy se sázejí do řad ve sponech od 0,8 do 1,20 m a výška stromů se udržuje 2,20 až 2,50m. Optimální šířka štíhlého vřetene je 1,20 m při konečné výšce 2,20 m. Malé stromy s úzkou kuželovitou korunou se snadno ošetřují , jsou dobře prosvětlené a mají proto kvalitní ovoce. Plodnost začíná ve 2. roce po vý- sadbě a do plné plodnosti se dostávají po 5. roce. Plná plodnost stromu trvá asi 20 let. Úspěšnost štíhlého vřetene je dána také tím, že tento tvar se velmi blíží přirozenému tvaru stromu, jak by rostl bez zásahu pěstitele. Cílem je nikoliv bujný ale tzv. zklidněný růst stromu s vyváženým růstem a plod- ností. Podmínkou je zakrslá podnož, tlumící bujný růst, a kvalitní, zdravá a výkonná odrůda bez sklonu ke střídavé plodnosti. Čím výše je roub na pod- noži aplikován, tím větší má podnož vliv (zejména s ohledem na brždění růstu). U jabloní je výška kmene štíhlého vřetene 40 až 50 cm ( při konečné výšce stromu 2,20m) .
Po celou dobu životnosti štíhlého vřetene je potřebný opěrný kůl s výškou 2,50m (40 cm do země). Kůl je umístěn cca 10cm od kmene a slouží jednak jako opora kmene, jednak k vyvazování větví do vodorovné polohy.
Vyvazováním větví do vodorovné polohy se brzdí růst stromu a přibližuje se jeho plodnost. U bujně rostoucích odrůd se větve vyvazují do polohy mírně skloněné (převislé). Dominantní je pouze terminál. Máme zásadní snahu , aby strom požadované výšky dosáhl co nejdříve.
První řez – výchovný - provádíme do 4. až 5. roku a pak se provádí jen řez udržovací. Kolmo rostoucí výhony v koruně se buď odstraňují nebo vyvazují do vodorovné polohy. Zahušťující výhony se odstraňují. Koruna musí zůstat vzdušná a dobře prosvětlená.
Analogie s citrusy, byť pěstovanými v nádobách, tak jak jsem mohla pozorovat, je také velmi zajímavá. Úzký tvar je velkou výhodou při zimování jak v bytě na okně, tak i ve skleníku. Nevadí, když je rostlina v nádobě relativně vyšší (1,5 – 2m), výšku prakticky omezuje pouze výška oken i zimovacích prostor, ale limitujícím - vymezujícím – parametrem je šířka. Na okně kvůli jednostrannému osvětlení i sálavému teplu od topného tělesa na zadní stranu stromku a ve skleníku kvůli místu. Pokud udržujeme výšku stromu na šířku květináče, pak je to zcela optimální (pro naše uskladnění i s ohledem na rostlinu). V létě venku je pak osvětlena skoro ideálně .
Zakrslá podnož, v mém případě se jedná o Poncirus trifoliata, která svými vlastnostmi splňuje požadavky na kvalitní, zakrslou podnož pro štíhlé vřeteno.
Vyvazování větví a opěrný kůl jsou naprostou nezbytností, pokud chcete u citrusů udržet rovný růst terminálu. Já jej mám zastrčen blízko kmínku, protože citrusy mají na rozdíl od našich ovocných stromů přece jen měkké výhony, které dřevnatí později. Ke kůlu vyvazuji kruhovitě i boční větve, které nechávám v prodlužovacím růstu a nechci je odstraňovat ani podstatně zakracovat. Navíc když mi narůstají plody na slabším výhonu, zajistím jej proti zlomení vyvázáním ke kůlu. V mém případě nádobového pěstování ale nedávám definitivní opěru hned, ale při každém přesazování rostliny ji dle jejího růstu měním za větší a silnější.
Požadavkem na lepší výživu u rostlin v nádobách je kvalitní půda a hnojení.
Řez je v podstatě analogický s našimi ovocnými stromy. Pokud zimujeme citrusy v chladném skleníku s dormancí, pak tu v podstatě není rozdíl ani v termínech řezu.
A nakonec plodnost - údaj o potřebném počtu listů u jednotlivých tvarů našich jabloní je až zarážející. U vysokokmene 30 – 40 listů na plod (srov- natelné s nároky pomerančovníků), 20 – 25 listů na plod u zákrsku (srovnatelné s mandarinami), po 5 – 7 listů u štíhlého vřetene. Toto lze srovnat snad jen s maloplodými citrusy a příbuznými rody - kalamondiny a kumkvaty. A i tam bychom váhali, zda těch plodů vzhledem k počtu listů není přece jen moc. Tato výkonnost je kromě jiného dána optimálním využitím energie stromem, kdy zakrslost díky podnoži a růstový tvar kmene bez kosterních větví zkracuje dráhy energie ke koncům větví a k plodům. Moje dosavadní zkušenost potvrzuje, že podobných neuvěřitelných výsledků lze dosáhnout i u citrusů .
Mojí první vlastně pokusnou rostlinou byl ( kupodivu) řízkovaný citroník Genoa . Právě kvůli omezení velikosti jsem jej před 4 lety začala pěstovat jako štíhlé vřeteno (v té době jsem to nazvala pracovním názvem „ šplhavou korunou „) . Citroník zakvetl druhým rokem a přinesl 1 plod váhy 215g. Byl zimován, tak jako i další zimy, v pokoji s citroníkem Meyer na jižním okně. Příští rok již začal štíhlé vřeteno připomínat a sklidila jsem na něm 4 plody cca po 100 – 110g. Následující rok (2006) se jakoby zbláznil – kvetl celou zimu, jaro i léto a stále nasazoval. Přes silnou redukci plodů na něm nakonec zůstalo v různých stadiích vývoje 30 plodů. Listů mohl mít asi jen 100. Byla to naprosto sebevražedná, likvidační násada, ale byl tak pozoru- hodný, že jsem jej nechala a v podstatě obětovala na výstavu a byla smířena s tím, že asi zimu nepřežije. Citroník kupodivu přežil nejen zimu, ale postupně dorůstalo a dozrávalo všech 30 plodů (prvních 6 jsem sklidila hned po výstavě, poslední již byly poměrně malé cca 40 – 50g). V zimě opadly jen starší listy z generační výměny a na jaře již venku začal znovu obrůstat. Letos (2007) při letnění nekvetl, jen se zotavoval a přirůstal. Poupata začal nasazovat až doma na svém obvyklém zimovišti na okně. Po tomto citroníku jsem začala ve tvaru štíhlých vřeten zapěstovávat i další citrusy - mandariny unshiu, citrumelo z Batumi, citrus Hassaku, pomerančovníky. Vše na podnožích Poncirus trifoliata a některé další rostliny i na citrumelech a citranžích.
Zatím je nejviditelnější úspěch u mandariny Okitsu, která byla na výstavě loni i letos (2006, 2007). Loni měla na svoji první plodnost 5 plodů. Myslela jsem si, že rostlina si sama sníží počet plodů, ale výsledek byl ohromující: 4 plody s váhou 95 až 100 g a poslední menší „jen“ 70g. Plody byly vynikající chuti již počátkem listopadu (a to byly nejméně 2 týdny přetažené). Letos jsem čekala, že bude odpočívat, ale rostlina bujně přirostla a musela jsem konce výhonů dost zakracovat. Přesto postupně vykvetla 3 poupata a z nich se nasadily a udržely 3 plody. První cca 120g a další dva, nasazené v červnu, ještě koncem listopadu neukončily růst. Ale i tak potvrzují, že štíhlé vřeteno lze úspěšně využít i u citrusů v nádobách .
Šedok ( Citrus grandis ) F.Brázda
V obchodním světě zvaný šedok, pumelo, pomelo nebo i pompel je tropická až subtropická ovocná dřevina původem z oblasti dnešního Thajska, Laosu, Vietnamu, Filipín, Malajsie a Indonesie. Odtud byl přenesen do tropů a subtropů ostatních kontinentů. V Evropě byl znám jako kuriozita už ve 12. a 13. století. Do Nového světa ho přivezl v 17. století kapitán Shaddock , po kterém získaly rostliny jeden ze svých názvů.
Roste jako 5 – 15 metrů vysoký stálezelený strom nebo keř s širokou, nepravidelnou, řídkou korunou se silnými a často trnitými větvemi. Mladé výhony jsou plstnaté, což se u jiných kulturních citrusů nevyskytuje. Velké listy mají na výrazně článkovaném řapíku široká, srdcovitá křídla. Krémově bílé, obojpohlavní květy patří k největším z pěstovaných citrusů – dosahují po rozevření 3 – 7 cm. Plod je kulovitého až hruškovitého tvaru o průměru 10 – 30cm a o hmotnosti až do 5kg. (V současné době v našich hypermarketech jsou k sehnání plody kalibrované – o váze cca 1000 gramů v ceně pod 30 Kč za kus). Plody mají tlustý perikarp, který spolu se semeny a tužšími obaly segmentů představuje až 50 % celkové váhy. Segmenty v počtu 11 – 16 kusů jsou lehce oddělitelné a po dozrání plodů se často otevírají ve švech. Dužnina bývá bělavá, žlutá, někdy i červená a má sladkou až sladkokyselou chuť s pikantní nahořklou příchutí. Semena pokud se vyvinou jsou velká, hranatá a na povrchu rýhovaná, na průřezu bělavě krémová. Jsou jednozárodečná a některé odrůdy netvoří semena.
Plody šedoku připomínají svou chutí grapefruity a stejně tak se používají. Pojídají se převážně jako čerstvé ovoce a v menší míře se používají k výrobě džusů. Tlustý perikarp se kanduje. V tropech předčí šedok svou chutí grapefruity, ale v subtropech se jim nevyrovná .
Množení je možné semeny, ale semenné potomstvo je značně nejednotné a začíná plodit až v 7. – 10. roce. Častěji se používá vegetativní způsob rozmnožování a to vzdušnými hříženci nebo očkováním či roubováním na semenáče svého druhu nebo event. i jiné, vzrůstnější druhy.
Takto namnožené rostliny po 3 až 4 letech již někdy zaplodí, v plné plodnosti jsou až tak po 6 – 8 letech. Plody se sklízí v plné zralosti a většinou se spotřebovávají v místě pěstování a v blízkém okolí. Literatura uvádí, že nejsou vhodné pro export. Praxe je taková, že letos jsme se poprvé na trhu mohli dostat k plodům, které jsou pečlivě zabalené v polyethylenové folii, překryté síťkou a jsou bezvadné kvality s minimem semen (dovoz z Číny).
Pomelo má ze všech citrusů největší plody. Plody obsahují především vitamin C, A a železo. Nemá téměř žádné kalorie a přesto jako zdroj draslíku je potravinou, která snižuje cholesterol a napomáhá napomáhá prevenci srdečních onemocnění .
Plody se konzumují syrové, pokud možno vychlazené, a kromě přímé konzumace je lze přidat do ovocných salátů, dortů a marmelád eventuálně šťáv a džusů.
Významná výročí členů klubu v roce 2008
Blahopřejeme
Miroslav Spargel 2.1938 70 let
Lubomír Sitař 3.1953 55 let
Josef Koudelák 3.1948 60 let
Jiří Dospíšil 4.1948 60 let
Stanislav Klimeš 5.1943 65 let
Petr Šmíd 5.1953 55 let
Zdeněk Kaláb 5.1943 65 let
Antonín Machala 6.1933 75 let
Laura Halvová 6.1928 80 let
Jana Mátlová 7.1943 65 let
Ladislav Janoušek 8.1918 90 let
Dana Dostálová 9.1948 60 let
Granátové jablko. F.Brázda
Na území kolem Středozemního moře se pěstuje granátovník punský – marhaník
(Punica granatum ) už několik tisíc let .Pochází pravděpodobně z Indie a poskytuje cenné jedlé ovoce – granátová jablka .Ve starověkém Řecku byly plody granátovníku symbolem plodnosti ( jablka Hesperidek , jablka trojská ) a proto bohyně manželství Héra byla zobrazována s granátovým jablkem v ruce .
Název rostliny pochází pravděpodobně od slova grana – zrna .Ovoce bylo posvátné i syrské bohyni , patronce plodnosti Rimmon .Římané dováželi granátová jablka pod názvem punská jablka (Malus punicum ) ze severní Afriky z okolí Kartága .Arabové , kteří založili město Granada si přivezli granátovník do Španělska .
Rostliny granátovníku dobře snáší sucho i dokonce drsnější horské klima .V době vegetačního klidu snesou bez poškození poklesy teplot i pod -15 stupňů .
Pěstuje se dokonce v místech , kde po dostatečně dlouhém a horkém létě následuje zima s mrazy až –22 stupňů , ale v těchto polohách se pěstuje v plazivé formě a rostliny se na zimu přikrývají . Tvoří opadavý keř nebo stromek dorůstající až do výšky 5 metrů .Mladé letorosty jsou na průřezu čtyřhranné .
Starší větve bývají trnité . Listy jsou vstřícné , vejčitě kopinaté a lesklé .Tvoří poměrně velké ,velmi dekorativní červené jednotlivé vrcholové květy ve svazečcích ..Vyskytuji se i plnokvěté formy . Plody jsou velké kulovité bobule s tuhou kožovitou kůrou . Dosahují váhy 200 – 800 g i více .Uvnitř bobule jsou četná semena , obalená míšky se sladkokyselou červenou šťávou , osvěžující chuti , která obsahuje velké množství organických kyselin , hlavně kyselinu citronovou . Sladší plody jsou desertním ovocem a z kyselých plodů se připravují osvěžující nápoje . Šťáva z granátových jablek nejlépe ze všech známých nápojů hasí žízeň .V subtropických oblastech se používá šťáva k léčbě nemocného trávícího ústrojí. Z jednoho kilogramů plodů lze získat 500 – 700 gramů šťávy pravé grenadiny zvané šerbet .Plody granátovníku lze skladovat i dva měsíce a v ledničce až půl roku . Z jednoho stromu lze sklidit v plné plodnosti 35 – 50 kg granátových jablek a z hektarové plantáže cca 12 tun,Výnosy bývají pravidelné .
Kůra se dříve používala proti střevním parazitům.Ze senen granátovníku se získává olej a ze slupek červené barvivo, které se používá na barvení hedvábí. Domorodé kmeny dálného východu si jím barví zuby , které získají trvalou lesklou černou barvu .
Vegetační doba je cca 300 dnů a vývoj plodu po odkvětu 120 – 160 dnů.Kvetou zpravidla v době od května do srpna a tvoří dva typy květů „ sterilní na letorostech a fertilní na loňských a starších větvičkách .Květy tvoří samosprašné i cizosprašné ,Granátovník není náročnýn a pěstitelský substrát , vyhovují mu úrodnější , lehčí půdy s neutrální až mírně zásaditou reakcí .Na vláhu je středně náročný .
V našich podmínkách granátovník roste velmi dobře ve studeném skleníku.Je možné ho pěstovat i v nádobách v bytě - podobně jako oleandr a v teplých chráněných polohách i ve volné půdě, na zimu se ale musí přikrývat .Mnozí pěstitelé úspěšně pěstují granátovník pro dekoraci v nádobové kultuře Granátovník je možné vypěstovat z čerstvých semen , ale semenáče obvykle pozdě plodí .Výhodnější je řízkování osvědčených kulturních odrůd plodících rostlin .
Pouze Punica granatum varieta Nana - zakrslá varieta se dá snadno množit semenem , protože kvete již třetím rokem po výsadbě a je plnokvětá .
V letním období umístíme granátovník v nádobě na přímé slunce do zahrady nebo také na balkon , kde však vyžaduje zvýšenou péči a na podzim s příchodem mrazů jej přeneseme do chladné místnosti .K přezimování stačí studený sklep bez oken , odkud brzy na jaře vynášíme do chladné místnosti a později ven .Přes zimní období zavlažujeme velmi opatrně , jen aby kořenový bal rostliny nepřeschl .Zakrslá forma „nana obvykle na zimu neshazuje listy a proto vyžaduje světlejší stanoviště .Bohatě kvete téměř po celý rok a poskytuje malé , kyselé plody .Tuto zakrslou formu nejvíce pěstujeme , protože není náročná na stanoviště , je vysoce zdobná když kvete a protože bohatě plodí tak lze i dělat domácí grenadinu .
Blahopřejeme
Miroslav Spargel 2.1938 70 let
Lubomír Sitař 3.1953 55 let
Josef Koudelák 3.1948 60 let
Jiří Dospíšil 4.1948 60 let
Stanislav Klimeš 5.1943 65 let
Petr Šmíd 5.1953 55 let
Zdeněk Kaláb 5.1943 65 let
Antonín Machala 6.1933 75 let
Laura Halvová 6.1928 80 let
Jana Mátlová 7.1943 65 let
Ladislav Janoušek 8.1918 90 let
Dana Dostálová 9.1948 60 let
Granátové jablko. F.Brázda
Na území kolem Středozemního moře se pěstuje granátovník punský – marhaník
(Punica granatum ) už několik tisíc let .Pochází pravděpodobně z Indie a poskytuje cenné jedlé ovoce – granátová jablka .Ve starověkém Řecku byly plody granátovníku symbolem plodnosti ( jablka Hesperidek , jablka trojská ) a proto bohyně manželství Héra byla zobrazována s granátovým jablkem v ruce .
Název rostliny pochází pravděpodobně od slova grana – zrna .Ovoce bylo posvátné i syrské bohyni , patronce plodnosti Rimmon .Římané dováželi granátová jablka pod názvem punská jablka (Malus punicum ) ze severní Afriky z okolí Kartága .Arabové , kteří založili město Granada si přivezli granátovník do Španělska .
Rostliny granátovníku dobře snáší sucho i dokonce drsnější horské klima .V době vegetačního klidu snesou bez poškození poklesy teplot i pod -15 stupňů .
Pěstuje se dokonce v místech , kde po dostatečně dlouhém a horkém létě následuje zima s mrazy až –22 stupňů , ale v těchto polohách se pěstuje v plazivé formě a rostliny se na zimu přikrývají . Tvoří opadavý keř nebo stromek dorůstající až do výšky 5 metrů .Mladé letorosty jsou na průřezu čtyřhranné .
Starší větve bývají trnité . Listy jsou vstřícné , vejčitě kopinaté a lesklé .Tvoří poměrně velké ,velmi dekorativní červené jednotlivé vrcholové květy ve svazečcích ..Vyskytuji se i plnokvěté formy . Plody jsou velké kulovité bobule s tuhou kožovitou kůrou . Dosahují váhy 200 – 800 g i více .Uvnitř bobule jsou četná semena , obalená míšky se sladkokyselou červenou šťávou , osvěžující chuti , která obsahuje velké množství organických kyselin , hlavně kyselinu citronovou . Sladší plody jsou desertním ovocem a z kyselých plodů se připravují osvěžující nápoje . Šťáva z granátových jablek nejlépe ze všech známých nápojů hasí žízeň .V subtropických oblastech se používá šťáva k léčbě nemocného trávícího ústrojí. Z jednoho kilogramů plodů lze získat 500 – 700 gramů šťávy pravé grenadiny zvané šerbet .Plody granátovníku lze skladovat i dva měsíce a v ledničce až půl roku . Z jednoho stromu lze sklidit v plné plodnosti 35 – 50 kg granátových jablek a z hektarové plantáže cca 12 tun,Výnosy bývají pravidelné .
Kůra se dříve používala proti střevním parazitům.Ze senen granátovníku se získává olej a ze slupek červené barvivo, které se používá na barvení hedvábí. Domorodé kmeny dálného východu si jím barví zuby , které získají trvalou lesklou černou barvu .
Vegetační doba je cca 300 dnů a vývoj plodu po odkvětu 120 – 160 dnů.Kvetou zpravidla v době od května do srpna a tvoří dva typy květů „ sterilní na letorostech a fertilní na loňských a starších větvičkách .Květy tvoří samosprašné i cizosprašné ,Granátovník není náročnýn a pěstitelský substrát , vyhovují mu úrodnější , lehčí půdy s neutrální až mírně zásaditou reakcí .Na vláhu je středně náročný .
V našich podmínkách granátovník roste velmi dobře ve studeném skleníku.Je možné ho pěstovat i v nádobách v bytě - podobně jako oleandr a v teplých chráněných polohách i ve volné půdě, na zimu se ale musí přikrývat .Mnozí pěstitelé úspěšně pěstují granátovník pro dekoraci v nádobové kultuře Granátovník je možné vypěstovat z čerstvých semen , ale semenáče obvykle pozdě plodí .Výhodnější je řízkování osvědčených kulturních odrůd plodících rostlin .
Pouze Punica granatum varieta Nana - zakrslá varieta se dá snadno množit semenem , protože kvete již třetím rokem po výsadbě a je plnokvětá .
V letním období umístíme granátovník v nádobě na přímé slunce do zahrady nebo také na balkon , kde však vyžaduje zvýšenou péči a na podzim s příchodem mrazů jej přeneseme do chladné místnosti .K přezimování stačí studený sklep bez oken , odkud brzy na jaře vynášíme do chladné místnosti a později ven .Přes zimní období zavlažujeme velmi opatrně , jen aby kořenový bal rostliny nepřeschl .Zakrslá forma „nana obvykle na zimu neshazuje listy a proto vyžaduje světlejší stanoviště .Bohatě kvete téměř po celý rok a poskytuje malé , kyselé plody .Tuto zakrslou formu nejvíce pěstujeme , protože není náročná na stanoviště , je vysoce zdobná když kvete a protože bohatě plodí tak lze i dělat domácí grenadinu .