Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpravodaj klubu 2008

14. 12. 2007

ZPRAVODAJ 2008

 

klubu pěstitelů citrusových a jiných užitkových tropických a subtropických rostlin  v Brně

Vydává klub citrusářů v Brně pro vnitřní potřebu členů,vydáno v prosinci 2007 .

 

Na úvod několik slov předsedy klubu

Vážení   přátelé,

děkuji všem, kteří jste se v uplynulém roce 2007 podíleli na činnosti našeho klubu. Vaší zásluhou  se podařilo  realizovat dva zájezdy do Čáslavi a do Moravce. Počet zájezdů  byl rozhodnutím výboru organizace  omezen. Díky tomu jsme měli  plně využité  obsazení  autobusů  a nemuseli jsme eventuelně nevyužitá sedadla dotovat  z  vlastních prostředků. Úroveň  zájezdů splnila očekávání  Upozorňujeme na to  že pokud někdo je přihlášen a z jakýchkoliv důvodů  se  nemůže   účastnit ,  pak by se měl  včas odhlásit, aby bylo možné  uvolněná místa  ještě obsadit dalšími zájemci .

Diskusní klub  se konal   vždy začátkem  měsíce ve skleníku č.2  Střediska  vol-

ného času (SVČ) - Lužánky. Zároveň se konala schůze  výboru, na kterou  se někteří členové výboru  dostavují nepravidelně. Chtěl bych Vás touto cestou  poprosit o nápravu. Vaše nepřítomnost  nám někdy způsobuje zbytečné problémy a některé věci je potom  nutné  řešit telefonicky,  což  je  časově i finančně náročné .

Jednou za rok je vydán tento Zpravodaj,  zásluhou  př. Milana Býčka, který  zajišťoval ročníky 2006, 2007, 2008.  Předchozí ročníky 2004 a 2005 zajišťoval  přítel František Brázda .

Chtěli bychom rozšířit  jeho obsah  a  k  tomu je nutné zvýšit počet vašich příspěvků. Výbor  klubu vám bude  v tomto plně nápomocen .

Pětkrát  v roce se koná v budově M1 v  areálu  nemocnice U  sv. Anny členská

schůze. Tradiční  přednášky  jsou  doplňovány  pod vedením přítele Urbánka    panelovou diskuzí,  které se mohou zúčastnit  všichni  přítomní.

Zde jsou probírána témata  zaměřená  na pěstování citrusů a ostatních exotických  užitkových rostlin. Přednášky bývají doplněny promítáním, a protože ne vždy bylo přednášejícího slyšet,  tak jsme zakoupili  zvukové zesilovací  zařízení .

V březnu jsme  uspořádali  v SVČ Lužánky roubování citrusů, kterého se zúčastnilo cca 50 zájemců .

Stejně dobrý ohlas měla listopadová výstava v SVČ Lužánky. Zásluhou přítelkyně Ivy Hažmukové máme vlastní internetové stránky, (adresa http: www.citrusari-brno.unas.cz na kterou se můžete dostat buďto sami nebo za pomoci dětí  nebo vnoučat, přátel), které informují  veřejnost  o realizovaných i  budoucích akcích  a zájemci mohou zde získat  i odborné rady.

Na přelomu roku 2007 a 2008 byly vytvořeny tyto nové klubové stránky a původní stránky budou postupně přebudovány na klubový archiv.

Závěrem    bych   chtěl  popřát    členům   našeho   spolku  a příznivcům  citrusářského hnutí hodně štěstí, zdraví a spokojenosti do Nového roku .

                                                                              Jiří Trávníček – předseda

.

.

Program na rok  2008.

 

 

Výborová schůze a diskuzní klub  : 7.1. , 4.2. , 3.3. , 7.4. , 5.5. , 2.6. , 1.9. ,

                                                          6.10. , 3.11. , 1.12.

                                                        vždy ve Středisku volného času Lužánky,

                                                         Lidická 50 , Brno  od 17 hod,skleník č. 2

 

Členská schůze :  9.2. , 12.4. , 7.6. , 11.10. , 6.12.  ,  vždy od 9,00 do 11,00 h

                             V budově  M1  v  nemocnici  U  svaté Anny

 

Roubování citrusů : 29.03.2008  v době od 13,00 do 16,00 ve skleníku č. 2

                  ve Středisku volného času  - Lužánky  , Lidická č. 50 , BRNO  .

 

 

Pěstování subtropických rostlin
v rozebíratelných sklenících .

 

Je na čase omezit  budování nákladných skleníků a začít pěstovat  subtropické rostliny  ve  volné půdě  s   přechodným  rozebíratelným  zateplením. Nízko-kmenné zákrsky od jara (v období bez mrazivých nocí ) až do podzimu mohou růst  v  přírodních   podmínkách. Na chladné,  zimní  období  se  zakryjí   rozebíratelným skleníkem (nejlépe z 16mm silného pětikomůrkového Makrolonu) nebo se zajistí zateplení dřevěnými  rámy s 10 cm  polystyrenovými výplněmi a střechou průhlednou. Buďto ze zdvojeného  prosklení nebo lepší a lehké a odolnější z výše uvedeného Makrolonu či jiného obdobného materiálu (různí výrobci mají  své ochranné známky na své výrobky, které  jsou od sebe odlišné  pouze názvy).

Pokud  jsou  teploty  nad bodem mrazu, není zapotřebí  temperování, pokud teploty poklesnou, pak postačí  k  zateplení dle velikosti termostaticky spínaný zdroj tepla (buďto  topný had nebo radiátor  ústředního topení nebo 40 W žá-rovky ( 1 – 4 ks ), které jsou  termostaticky spínané při poklesu pod 0 stupňů a vypínané při teplotách nad 0°C.

Pro  toto   pěstování    se  používají   mrazuvzdorné   rostliny   na    podnožích Poncirus trifoliata  a tak při kvalitním zateplení  je  tento   způsob   pěstování finančně únosný.

U  nás  zatím  ojedinělý způsob pěstování  je po staletí  používán  v Japonsku.

Pro  vaši  větší  informovanost použiji  z  již zaniklého časopisu Citrusy a jiné subtropické  rostliny, ročník 5,  číslo 2 / 2005,  str. 5  můj  upravený  článek Návštěva  ve Znojmě . Tento článek vám ukáže praktické, nejlevnější  řešení problému uvedeného v názvu tohoto článku .

 

Návštěva ve Znojmě.                 M.Býček

 

Dne 13.12.2004 čtyři brněnští citrusáři navštívili přítele Josefa   ve Znojmě, který je jedním ze zakládajících členů Citrus klubu Brno (oficiální název  sdružení  Citrusy  a  subtropy  Brno město).

Shlédli  jeho vynikající dlouholeté pěstební výsledky, které zvládl jak ve volné půdě skleníku, tak i v hrnkové kultuře – v květináčích  a kontejnerech .

Nejzajímavější  a  pro mnohé i přínosem  i  návodem  bude  mandarina   volně vysazená do půdy na zahradě, která v zimním období schovaná  v „domečku“, kde tři stěny jsou pevné,  zaizolované, čtvrtá na jižní  stranu prosklená  včetně proskleného vršku. Při poklesech pod nulu stupňů se přikrývá  starými koberci a při vydatnějších mrazech se přitápí, respektive temperuje malou  40 – 60 W žárovkou. Snímek ukazuje směr pro další pěstitele citrusů i v severních oblastech České republiky.

Pro  mnohé  šikovné  pěstitele  v  dnešní  době  není  technický  a  eventuelně  i

ekonomický  problém  místo  budování   skleníku   zajistit   l ehké    rozkládací opláštění s 10 cm polystyrenem  ze tří stran a s jižní a horní stranou  ze  16mm  pětikomůrkového  polykarbonátu .  Po  mrazových  dnech   je  možné rozložit a uložit do kůlny,  garáže nebo ke zdi  či plotu .

Mandariny  na  podnoži    Poncirus  trifoliata   snesou  poklesy  i  pod –5 ° C. Podle velikosti opláštění  není  problém udržet teplotu  kolem  + 5 ° C   pomocí žárovky  nebo  nízkoteplotním   teplovzdušným   ohřívačem    s  termostatem. Místo   většího počtu menších  rostlin  v  květináčích  pak  postačí  jedna  větší rostlina, u  které  je možné zajistit  topnými kabely vyhřívání půdy u kořenů. Pokud má rostlina teplo od kořenů, není  problém udržet rostlinu  ve vegetaci  po delší dobu.

Největším problémem  jsou mrazivé  noci a podmračné dny bez slunečního svitu. V době, kdy svítí  slunce i  při  mrazu,  je vždy uvnitř dostatečně vysoká teplota,  která mnohdy vyžaduje i odvětrávání .

Nejjednodušší  systém  ohřevu  kořenů je novodurová roura o průměru   cca  12cm,  délky 80 – 120cm se zaslepeným dnem. Pokud se uloží v blízkosti středu kořenů a naplní vodou, akvarijní ohřívák zajistí s eventuelně dalším  termostatem  nastavení  nižší   teploty  podle  doby  a  stavu  vegetace.  Toto řešení jsem  již odzkoušel u jedné rostliny a   zajistí  nepromrznutí  půdy  v okolí kořenů a kořeny zajistí transport tepla do koruny.

Řešení,  které  jsme  vám   předložili,  umožňuje volnou  přírodní  vegetaci  od května do  října  a   při  zakrytí umožní vegetaci od března  do prosince.  Větší pěstební efekt se docílí u remontantních odrůd citroníků.

 

Fotografie k článku    zde:

 

 

Pěstování citrusů v tranšeji .         J. Hanáček

 

Citrusové  rostliny přečkají  zimní  období  bez  problémů  při  nulové   teplotě při  úplné  tmě a to po dobu několika měsíců.  Rostliny jsou  v klidovém stavu a většinou neshazují listy. Musí  mít  přiměřenou vlhkost  zeminy,  nesmějí být  na suchu. Těchto  vlastností  se  využívá  ve  světě  i  u  nás  při  pěstování   ve  sklenících  s  chladným  zimováním,  kdy se teploty udržují v rozmezí od –1°C   po +8°C. Ve  sklenících musíme většinou  temperovat  přitápěním, v tranšejích   ( příkopech)  ,  které  jsou dostatečně  zahloubené, není nutné přitápět vůbec. Rostliny v létě rostou  v soláriu – tranšeji  se sejmutým zastřešením  v optimální pohodě v nejpříhodnějších přírodních podmínkách jak pro růst  rostlin, tak i  vzhledem  ke škůdcům.

Tranšej   je  vyhloubený  příkop , nejlépe  ve   svahu,  o šířce 1,5    2  metry, libovolné délky ( od 4 , 6 , 8  i  50  metrů ).  Tyto  rozměry  jsou   vhodné   pro jednořadovou výsadbu s  roztečí rostlin cca okolo 1,5 m. Pokud  by byla šířka tranšeje  zvolena  2,5     3 metry,  pak  je  možno  vysadit  šachovnicově  dvě řady   rostlin .  Tento  způsob  pěstování   nevyžaduje  přitápění ,  ale  zakrytí příkopu  na  zimu  se  zateplením.

Na   jaře  a  na  podzim  je  zateplení  zajištěno  rámy  s foliovou  výplní   nebo prosklennými  rámy  vyrobenými  na míru  nebo  ze starých vyřazených oken.

Přes zimu na tyto rámy  se dávají polystyrenové tabule, nebo v nouzi se dají použít  i  vyhozené  staré koberce,  nebo  i  desky s   event.  zásypem  listím, zeminou  a další folií, aby zásypové substráty  byly vzdušné. Pokud by nasákly vodou, ztrácí vzduch a tím  i  izolační vlastnosti.

Tranšej    být  situována  na jih nebo jihozápad na takové místo, na které  sluneční paprsky dopadají  co nejdéle. Nejlépe vyhovuje svažitý terén. Může mít za základ hlínu  nebo kamení. V prvním případě po vyhloubení dno zkypříme, prohnojíme a přidáme humus nebo rašelinu  a písek .

Na  kamenité  stráni  musí  být vyhloubený  příkop   hlubší  a  zeminu musíme navézt.  Minimální  výška  zeminy  by  měla  být   cca  60  cm,  ale   s  ohledem na   pozdější  možné  zasolení  půdy  doporučujeme   nešetřit  a   zahloubit   do hloubky 1,5 až 2 metry.  Neuškodí   založení   drenážní  vrstvy  mimo  tranšej.

Pokud    budujeme   tranšej   na   rovinném  terénu,   musíme  vždy   mít    na zřeteli výšku hladiny spodní vody.  Pokud   se   voda  objeví  mělce  pod  povr- chem,  tak  je zde jediné řešení, a to nehloubit  nebo  jen    minimálně  a to  po vrstvu,  kde  se  spodní voda vyskytuje, a  vytvořit  násep    po obvodu tranšeje se šířkou 1 m ( toto již  nepromrzne a zajišťuje zateplení zeminou). Hladina  spodní vody   by  neměla být výše nežli  1 metr  od povrchu půdy.  Na  venkově  je  možno k pěstování tranšejovým způsobem využít staré hnojníky, které i když mají  betonové dno tak  jsou   využitelné  k pěstování rostlin. Stačí navézt zeminu a zajistit lehké, přenosné zastřešení  a zateplení na zimní období .

V  současné době se budují tranšeje o hloubce 1,7 m, šířce 3 metry a délce 60m (V  Brně  jsou  tranšeje   v arboretu  v  ČernýchPolích).  Obvod tvoří železobetonová opěrná zeď  s výškou na hřebeni cca 3,5 metru. Rostliny  jsou  vysázeny  v  několika řadách  a  většinou  šestým rokem  mají  optimální  velikost  a  plodnost.  Další růst se omezuje řezem.

Rostliny do tranšejí by měly být naroubovány na podnožích :

Poncirus trifoliata – poncirus   ( nejvíce mrazuvzdorný)

Je to  opadavý strom  rostoucí na těžších půdách, nesnáší vápník, je slabě tolerantní k mírně zasoleným půdám. Nesnáší přemokření kořenů. Na této podnoži  se vytváří zakrslejší, kompaktnější  koruny    plody,  dobré kvality.

Citranž  Troyer – (kříženec  pomeranč x trifoliata ) snáší  širokou škálu půd, nesnáší vápenité půdy tak jako Poncirus trifoliata. Je odolný vůči nižším teplotám,  nesnáší  zasolení   půdy.  Vzrůstnost    je  standardní,  s vysokou úrodností i kvalitou plodů. Pokud rostliny nemají dostatečný světelný a teplotní  komfort, pak mají  kyselejší plody.

Citrus junos  ( jutzu )

Citrus aurantium –bigarádie je  již méně užívanou podnoží, která roste i na těžších půdách, snese  i vápenité a zasolené půdy, dává vysoce kvalitní plody,  ale trpí  na virózu – tristézu,  kvůli které  je tato podnož  méně využívána .

Nejvhodnější je keřová forma nebo nízkokmen. Vedle rostlin v  půdě  pak můžeme pěstovat  i jiné rostliny v květináčích – citrusy ale i jiné subtropické užitkové rostliny – fejchou, Psidium cattleianum, rohovník,  fíkovník a kupodivu i  banánovník,  který někdy přečká i 0°C bez úhony.

Je nutné rostliny vybírat  dle druhů, odrůdy, rannosti,  kvality  plodů.

U mandarin jsou to osvědčené Satsuma ( Unshiu ) a její klony, Kawano Wase,   Sočinská 21 a 23,  klementina a jiné.

Z pomerančovníků  se nejvíce osvědčily Kotidiana (nezmar, který vydrží  i nevhodné podmínky), Prostějovský,  Bydžovský  i  Washington navel  a  jiné. Nejvděčnější jsou na pěstování citroníky pro svoji  remontantnost, druhé i třetí nakvétání v jednom roce, kdy máme na rostlinách zralé plody, malé plůdky a květy  a tyto přežívají včetně  nevyzrálých výhonů chladné  zimování.  Nejvhodnější je citroník Meyer a Lisbon.

Stěny  tranšeje  je  vhodné obložit   vůči   povětrnostním vlivům  na   příklad kamennými kostkami, betonovými  nebo laminátovými deskami. Zvláště na svahu   je   třeba   zdůraznit,  že   je  nutné   zajistit   bezpečnost  a  trvanlivost stavby. V dobře provedené  tranšeji    se   zimní   teploty   i    bez temperování pohybují  okolo +1 až +3°C se značnou stálostí. U nás   máme krátkodobé trvání mrazů obvykle leden až tři měsíce a  to ještě i v  těchto  měsících  je minimum mrazivých  dnů  a nocí  a tak  se  tomu  i podřizuje zastřešení.

V  praxi to vypadá asi takto:  v  říjnu  a  listopadu  je  vrch  tranšeje   zakryt průhledným  skleněným  nebo  foliovým krytem,  v období   prosinec, leden a únor  je max. zakrytí a úplná tma, březen, duben  a část května do „zmrzlých“   průhledné zakrytí. Od  května až  do září, resp. až k  prvním  nočním poklesům teplot až  k  nule, volné  přírodní  pěstování  bez    zákrytu.   Zimní provoz má také  své  úskalí  a tím  je srážení  odpařené  půdní vlhkosti a tím  i  následné  zvýšení  relativní  vzdušné vlhkosti  v uzavřeném prostoru tranšeje, které  vede  k  rozvoji  růstu  plísní  a  hub.  Tomu zabráníme tím,   že  půdu překryjeme  foliemi  a  pára, která se vysráží na stropě,  padá dolů na zem a další se z půdy nemůže přes folii odpařovat vzhůru. Další způsob této ochrany spočívá v odvádění kondensované páry na stropě po polyetylenové folii, kterou natáhneme pod stropem .

Voda padající  ze skla na folii  se  svádí  do  nádoby  nebo  sudu.  Folie  navíc  ještě   zajišťuje  přídavnou  dodatečnou  zvýšenou  zateplovací  barieru  proti  chladu zvenčí. Je-li pamatováno  i v zimě na větrání, pak nehrozí  nebezpečí ze  zvýšené vzdušné vlhkosti  a je navíc výhodné, že se nemusí zalévat.V létě je situace obrácená – musíme více a vydatněji zalévat, neboť je vyšší odpar – ale to platí jen v období  bez dešťů. Přes léto odkrytá tranšej  je zavlažována občasnými dešti  a  rozumný pěstitel  občas rostliny zavlažuje postřikem.

Neustálou kontrolou stavu rostlin pak  vždy ve vhodný čas   hnojivou zálivkou  a postřikem přihnojuje  (hnojení zálivkou pod 1%, hnojení postřikem pod 0,1% ). A pokud je  nutné zastínění pak také i zastiňuje  buďto  vinnou  révou nebo mučenkami případně stínícími  textiliemi a rohožemi .

Článek př.Jana Hanáčka z Brna , Citrusář č.2 / 1986 ,  upravil se souhlasem autora     Býček  M .

 

 

Tvarování a řez citrusů .             Ing. I. Hažmuková

 

U citrusů se podobně jako u našich ovocných stromů používá a doporučuje zejména kotlovitá koruna, po případě kotlovitá s terminálem  na různě vysokém kmínku. Důvodem  je  zejména  potřeba dobrého  prosvětlení  koruny,  potvrzená  jak z pěstitelských oblastí, tak i ze zkušeností  s našimi ovocnými stromy. Zatím co tyto tvary  jsou vhodné do volné půdy skleníku, kde světlo dopadá ze všech stran a během léta také shora, v bytech je situace zcela jiná. Rostliny jsou umisťovány  na  parapety oken,  později kvůli své velikosti  na podlahu blízko oken. Světlo dopadá na rostlinu pouze z jedné strany  a navíc se jeho intenzita  snižuje se čtvercem vzdálenosti  od okna.  Pouhý 1 metr od okna  je již  pro citrusy v našich podmínkách kritická. Velké rostliny s kotlovou  korunou tak  jsou  svými  jednotlivými  částmi v diametrálně odlišných podmínkách. Pokud nechceme  intenzivně přisvětlovat, tak nám nezbývá nic jiného,  nežli přizpůsobit tvar rostliny přirozenému jednostrannému osvětlení.   Výsledným   vhodným  tvarem  do  bytu  tak  jsou  u  starších  rostlin  jednak palmety, jednak ploché stěny. Rostliny jsou vyvazovány  na mřížové konstrukce  a  jejich  výhony se zpravidla  ponechávají volně růst přirozeným prodlužovacím  růstem bez řezu.

Já jsem  vzhledem ke svému způsobu pěstování  zkusila v posledních letech  ještě jiný tvar  a to štíhlé vřeteno. Co to je štíhlé vřeteno? Uvádím definici  z jedné nedávno vydané brožurky „Štíhlá vřetena na zahrádce „ : Jedná se o moderní  poměrně jednoduchý tvar  zakrslého ovocného stromu, který při dodržení  potřebných  pěstitelských  podmínek  dává  vysoké  úrody  velmi kvalitního ovoce. V  porovnání  s  kmennými  tvary ale  vyžaduje  zvýšenou pěstitelskou péči  a lepší výživu. Zajímavé jsou i další informace. Jako štíhlá vřetena  se doporučují pěstovat  jabloně, hrušně, třešně a slivoně. Stromy se sázejí do řad  ve sponech od 0,8 do 1,20 m a výška stromů se udržuje 2,20  až 2,50m. Optimální šířka  štíhlého vřetene  je 1,20 m při konečné  výšce  2,20 m. Malé  stromy  s  úzkou  kuželovitou korunou  se snadno ošetřují ,  jsou  dobře prosvětlené  a mají proto kvalitní  ovoce.  Plodnost  začíná  ve  2. roce po  vý- sadbě a do plné plodnosti  se dostávají po 5. roce. Plná plodnost  stromu trvá  asi 20 let. Úspěšnost  štíhlého vřetene je dána  také tím, že tento  tvar se velmi  blíží  přirozenému  tvaru   stromu,  jak  by rostl  bez zásahu pěstitele. Cílem je nikoliv bujný ale tzv.  zklidněný  růst  stromu  s  vyváženým  růstem  a  plod- ností. Podmínkou je zakrslá podnož, tlumící bujný růst, a kvalitní, zdravá a výkonná odrůda  bez sklonu ke střídavé plodnosti. Čím  výše je roub na pod- noži  aplikován, tím větší má podnož vliv  (zejména s ohledem na brždění  růstu). U jabloní je výška  kmene štíhlého vřetene  40 až 50 cm  ( při konečné  výšce stromu 2,20m) .

Po celou dobu životnosti  štíhlého vřetene  je potřebný opěrný kůl  s výškou 2,50m (40 cm do země).  Kůl  je  umístěn  cca  10cm  od  kmene a   slouží jednak jako opora kmene, jednak k vyvazování  větví do vodorovné polohy.

Vyvazováním větví do vodorovné polohy se brzdí růst  stromu a přibližuje se jeho plodnost. U bujně rostoucích odrůd  se větve vyvazují  do polohy mírně skloněné (převislé). Dominantní je pouze terminál. Máme zásadní snahu , aby strom  požadované výšky dosáhl co nejdříve.

První řez – výchovný  - provádíme  do 4. až  5. roku a  pak  se  provádí jen  řez udržovací. Kolmo rostoucí výhony v koruně  se buď odstraňují nebo vyvazují do vodorovné polohy. Zahušťující výhony  se odstraňují. Koruna musí zůstat vzdušná a dobře prosvětlená.

Analogie  s  citrusy,  byť   pěstovanými   v nádobách, tak    jak  jsem   mohla pozorovat,  je také   velmi   zajímavá.  Úzký  tvar  je  velkou  výhodou    při zimování  jak v bytě na okně, tak i ve skleníku. Nevadí, když  je  rostlina   v nádobě  relativně vyšší (1,5 – 2m),  výšku  prakticky   omezuje  pouze výška oken  i  zimovacích prostor,  ale   limitujícím  - vymezujícím – parametrem  je šířka. Na  okně kvůli  jednostrannému osvětlení i sálavému teplu od topného tělesa na zadní stranu stromku a ve skleníku kvůli místu. Pokud udržujeme výšku  stromu   na   šířku  květináče,  pak  je  to  zcela  optimální   (pro naše uskladnění  i s ohledem na rostlinu).  V  létě  venku  je pak   osvětlena  skoro ideálně .

Zakrslá podnož, v mém případě se jedná o Poncirus trifoliata, která  svými vlastnostmi   splňuje  požadavky  na   kvalitní,  zakrslou  podnož  pro  štíhlé vřeteno. 

Vyvazování větví  a  opěrný kůl  jsou  naprostou nezbytností, pokud chcete  u citrusů udržet rovný  růst terminálu.    jej  mám zastrčen blízko kmínku, protože citrusy  mají na rozdíl  od  našich  ovocných stromů  přece jen měkké výhony, které  dřevnatí  později.  Ke kůlu vyvazuji  kruhovitě  i  boční větve, které nechávám v prodlužovacím růstu a nechci je odstraňovat ani podstatně zakracovat. Navíc když mi narůstají plody na slabším výhonu, zajistím jej proti zlomení  vyvázáním ke kůlu. V mém případě  nádobového pěstování ale nedávám definitivní  opěru hned, ale při každém  přesazování rostliny ji dle jejího růstu měním za větší a silnější.

Požadavkem  na lepší výživu u rostlin v nádobách  je kvalitní půda a hnojení.

Řez je v podstatě  analogický  s  našimi ovocnými stromy.  Pokud  zimujeme citrusy v  chladném skleníku s  dormancí, pak tu v  podstatě není rozdíl ani v termínech řezu.

A  nakonec plodnost  - údaj  o  potřebném  počtu  listů  u jednotlivých tvarů našich  jabloní  je až  zarážející.  U vysokokmene  30 – 40 listů na plod (srov- natelné   s  nároky  pomerančovníků),  20 – 25  listů  na  plod  u   zákrsku (srovnatelné  s  mandarinami), po  5 – 7 listů  u  štíhlého vřetene. Toto  lze  srovnat snad jen s maloplodými  citrusy a příbuznými rody  - kalamondiny a kumkvaty. A  i tam bychom váhali, zda  těch plodů  vzhledem  k  počtu listů  není  přece  jen  moc. Tato  výkonnost  je  kromě  jiného  dána   optimálním využitím  energie  stromem, kdy zakrslost díky podnoži  a růstový tvar kmene  bez kosterních větví  zkracuje dráhy energie  ke koncům větví a k plodům.  Moje  dosavadní  zkušenost  potvrzuje, že  podobných neuvěřitelných  výsledků  lze dosáhnout   i u citrusů .

Mojí první  vlastně  pokusnou rostlinou  byl  ( kupodivu) řízkovaný  citroník  Genoa .  Právě kvůli omezení  velikosti  jsem  jej  před  4 lety  začala pěstovat jako štíhlé vřeteno (v té době jsem to nazvala  pracovním názvem „ šplhavou korunou „) .  Citroník  zakvetl druhým  rokem  a  přinesl 1 plod váhy 215g.  Byl zimován, tak jako i další  zimy, v pokoji s citroníkem  Meyer na jižním okně. Příští rok  již  začal  štíhlé vřeteno připomínat a sklidila jsem na  něm 4 plody  cca po 100 – 110g. Následující rok (2006)  se   jakoby zbláznil – kvetl  celou zimu, jaro i léto a stále nasazoval. Přes silnou redukci plodů  na něm nakonec zůstalo v různých stadiích vývoje 30 plodů. Listů mohl  mít asi jen 100. Byla to  naprosto sebevražedná, likvidační násada, ale  byl  tak pozoru- hodný,  že jsem jej nechala  a v podstatě  obětovala na výstavu  a  byla  smířena s tím,  že  asi zimu nepřežije. Citroník kupodivu  přežil nejen zimu, ale postupně dorůstalo a dozrávalo všech 30 plodů (prvních 6 jsem sklidila hned po výstavě, poslední již byly poměrně malé  cca 40 – 50g). V zimě  opadly jen starší listy  z generační výměny a na jaře již venku začal znovu obrůstat. Letos (2007)  při letnění nekvetl, jen se zotavoval  a přirůstal. Poupata začal nasazovat až doma  na  svém obvyklém  zimovišti na  okně. Po tomto citroníku  jsem začala  ve tvaru   štíhlých  vřeten   zapěstovávat   i  další  citrusy  - mandariny unshiu, citrumelo  z  Batumi, citrus Hassaku,  pomerančovníky. Vše  na  podnožích Poncirus trifoliata a některé další rostliny i  na  citrumelech a  citranžích.

Zatím je nejviditelnější úspěch  u mandariny Okitsu,  která  byla  na  výstavě loni i letos (2006, 2007). Loni měla na svoji první plodnost  5 plodů. Myslela jsem si, že rostlina  si  sama sníží  počet plodů, ale  výsledek byl ohromující:  4 plody s váhou  95  až 100 g  a poslední  menší „jen“ 70g.  Plody  byly vynikající chuti  již počátkem  listopadu  (a to byly nejméně  2 týdny přetažené).  Letos jsem  čekala, že bude odpočívat, ale rostlina  bujně  přirostla  a musela jsem konce  výhonů dost zakracovat.  Přesto  postupně  vykvetla  3  poupata  a z nich  se  nasadily  a  udržely  3  plody.  První  cca 120g a  další   dva, nasazené v červnu, ještě koncem listopadu  neukončily  růst.  Ale  i   tak  potvrzují,  že  štíhlé vřeteno  lze úspěšně využít  i  u  citrusů  v nádobách .

 

Šedok   ( Citrus grandis  )                        F.Brázda

 

V obchodním světě  zvaný šedok, pumelo, pomelo  nebo i pompel je tropická až subtropická  ovocná dřevina původem z oblasti dnešního Thajska, Laosu, Vietnamu, Filipín, Malajsie  a Indonesie.  Odtud  byl  přenesen  do  tropů a subtropů ostatních kontinentů. V Evropě byl znám jako kuriozita už ve 12. a 13. století. Do Nového světa  ho přivezl v 17. století  kapitán  Shaddock ,  po kterém  získaly rostliny  jeden ze svých  názvů.

Roste  jako  5 – 15 metrů  vysoký  stálezelený   strom  nebo  keř     širokou, nepravidelnou,  řídkou korunou se  silnými a  často trnitými větvemi. Mladé výhony jsou  plstnaté,  což se u jiných kulturních  citrusů  nevyskytuje. Velké listy mají na výrazně článkovaném řapíku  široká, srdcovitá křídla. Krémově bílé, obojpohlavní  květy patří k největším  z  pěstovaných citrusů – dosahují po rozevření 3 – 7 cm. Plod je kulovitého    hruškovitého tvaru  o průměru 10 – 30cm  a o hmotnosti až do 5kg.  (V  současné  době  v našich hypermarketech  jsou k  sehnání plody kalibrované – o váze cca 1000 gramů v ceně  pod 30 Kč za kus).  Plody mají tlustý perikarp, který  spolu se semeny a  tužšími obaly segmentů  představuje    50 %  celkové váhy. Segmenty  v  počtu 11 – 16 kusů jsou lehce oddělitelné a  po dozrání plodů  se často  otevírají ve  švech. Dužnina bývá bělavá, žlutá, někdy i červená  a má sladkou až sladkokyselou chuť  s  pikantní  nahořklou  příchutí. Semena  pokud  se vyvinou jsou velká, hranatá a na povrchu rýhovaná, na průřezu bělavě krémová. Jsou jednozárodečná a některé odrůdy netvoří semena.

Plody šedoku připomínají svou chutí grapefruity a stejně tak se používají. Pojídají se  převážně jako čerstvé ovoce a v menší míře se používají k výrobě  džusů. Tlustý  perikarp  se  kanduje. V  tropech  předčí  šedok  svou chutí grapefruity, ale v subtropech se jim nevyrovná .

Množení je možné  semeny, ale semenné potomstvo  je značně nejednotné a začíná plodit až v 7.  – 10.  roce. Častěji se používá vegetativní způsob rozmnožování  a  to vzdušnými  hříženci  nebo  očkováním  či  roubováním  na semenáče svého druhu nebo  event. i jiné, vzrůstnější druhy.

Takto namnožené rostliny po 3 až 4 letech již někdy zaplodí, v plné plodnosti jsou až tak po 6 – 8 letech. Plody se sklízí v plné zralosti  a většinou se spotřebovávají v místě pěstování a v blízkém okolí. Literatura uvádí, že nejsou  vhodné pro export. Praxe je taková, že letos jsme se poprvé  na trhu  mohli dostat k plodům, které jsou pečlivě zabalené v polyethylenové folii, překryté síťkou a jsou bezvadné kvality s minimem semen  (dovoz z Číny).

Pomelo    ze  všech  citrusů  největší  plody. Plody  obsahují   především vitamin C, A a železo. Nemá téměř  žádné  kalorie a  přesto jako  zdroj draslíku  je   potravinou,  která  snižuje  cholesterol  a   napomáhá  napomáhá  prevenci srdečních  onemocnění .

Plody se konzumují  syrové, pokud  možno vychlazené, a kromě přímé konzumace je lze přidat do ovocných salátů, dortů a marmelád eventuálně šťáv a džusů.

 

 

Významná výročí členů klubu v roce 2008

 

Blahopřejeme

 

Miroslav   Spargel                                          2.1938     70 let

Lubomír    Sitař                                              3.1953     55 let                             

Josef          Koudelák                                      3.1948     60 let                         

Jiří             Dospíšil                                       4.1948     60 let                               

Stanislav    Klimeš                                        5.1943     65 let                           

Petr            Šmíd                                             5.1953     55 let                            

Zdeněk      Kaláb                                            5.1943     65 let                         

Antonín     Machala                                      6.1933     75 let                         

Laura        Halvová                                        6.1928     80 let                                    

Jana          Mátlová                                        7.1943     65 let                               

Ladislav    Janoušek                                    8.1918     90 let                          

Dana         Dostálová                                     9.1948     60 let                            

                         

 

 

Granátové jablko.                                  F.Brázda

 

Na území kolem  Středozemního moře se pěstuje granátovník punský – marhaník

(Punica granatum ) už několik tisíc let .Pochází pravděpodobně z Indie  a poskytuje cenné  jedlé ovoce – granátová jablka .Ve starověkém Řecku  byly plody granátovníku  symbolem plodnosti  ( jablka Hesperidek , jablka trojská ) a proto bohyně manželství Héra byla  zobrazována s granátovým jablkem v ruce .

Název rostliny  pochází pravděpodobně od  slova grana – zrna .Ovoce bylo posvátné i syrské bohyni  , patronce plodnosti  Rimmon .Římané dováželi granátová jablka  pod názvem punská jablka  (Malus punicum )  ze severní Afriky z  okolí Kartága .Arabové , kteří založili město Granada  si přivezli granátovník  do Španělska .

Rostliny granátovníku dobře snáší  sucho i dokonce drsnější horské klima .V době vegetačního klidu  snesou bez poškození poklesy teplot i pod  -15 stupňů .

Pěstuje se dokonce  v místech , kde  po dostatečně dlouhém a horkém létě  následuje zima s  mrazy až –22 stupňů , ale v těchto polohách se pěstuje  v plazivé formě a rostliny se na zimu přikrývají . Tvoří opadavý keř nebo stromek dorůstající až do výšky 5 metrů .Mladé letorosty jsou  na průřezu čtyřhranné .

Starší větve  bývají trnité . Listy jsou vstřícné , vejčitě kopinaté a lesklé .Tvoří poměrně velké ,velmi dekorativní  červené  jednotlivé  vrcholové květy ve svazečcích ..Vyskytuji se i  plnokvěté formy . Plody jsou  velké kulovité bobule  s tuhou kožovitou  kůrou . Dosahují váhy  200 – 800 g  i více .Uvnitř  bobule jsou četná  semena , obalená míšky se sladkokyselou červenou šťávou , osvěžující chuti , která  obsahuje velké množství organických kyselin  , hlavně kyselinu citronovou . Sladší plody jsou desertním ovocem a z kyselých  plodů se připravují osvěžující nápoje . Šťáva z granátových jablek nejlépe ze všech  známých nápojů hasí žízeň .V subtropických oblastech se používá šťáva k léčbě nemocného trávícího ústrojí. Z jednoho  kilogramů plodů  lze získat 500 – 700 gramů šťávy pravé grenadiny zvané šerbet .Plody granátovníku lze skladovat  i dva měsíce a v ledničce až půl roku . Z jednoho stromu  lze sklidit v plné plodnosti 35 – 50 kg granátových jablek a z hektarové plantáže cca 12 tun,Výnosy bývají pravidelné .

Kůra se dříve používala  proti střevním parazitům.Ze senen granátovníku  se získává olej a ze slupek červené barvivo, které se používá na barvení hedvábí. Domorodé kmeny dálného  východu si jím barví zuby , které získají trvalou lesklou černou barvu .

Vegetační doba  je cca 300 dnů  a vývoj plodu po odkvětu 120 – 160 dnů.Kvetou zpravidla  v době od května do srpna  a tvoří dva typy květů „ sterilní na letorostech  a fertilní na  loňských a starších  větvičkách .Květy tvoří samosprašné i cizosprašné ,Granátovník  není náročnýn a pěstitelský substrát , vyhovují mu  úrodnější , lehčí půdy s neutrální  až mírně zásaditou reakcí .Na vláhu je středně náročný .

V našich podmínkách  granátovník  roste velmi dobře ve studeném skleníku.Je možné ho pěstovat i v nádobách v bytě  - podobně jako oleandr a v teplých chráněných polohách i ve volné půdě, na zimu se ale musí  přikrývat .Mnozí pěstitelé  úspěšně pěstují granátovník pro dekoraci v nádobové kultuře Granátovník  je  možné vypěstovat z čerstvých semen , ale semenáče  obvykle pozdě plodí .Výhodnější je  řízkování  osvědčených  kulturních odrůd plodících rostlin .

Pouze Punica granatum  varieta Nana  - zakrslá varieta  se dá  snadno množit semenem , protože kvete již třetím rokem po výsadbě a je plnokvětá .

V  letním  období umístíme granátovník  v nádobě  na přímé slunce do zahrady nebo také na balkon  , kde však vyžaduje zvýšenou péči a  na podzim  s příchodem mrazů jej přeneseme  do chladné místnosti  .K přezimování stačí  studený sklep bez oken , odkud  brzy na jaře vynášíme do chladné místnosti a později ven .Přes zimní období  zavlažujeme velmi opatrně , jen aby kořenový  bal  rostliny nepřeschl .Zakrslá forma  „nana  obvykle na zimu neshazuje listy a proto vyžaduje  světlejší stanoviště .Bohatě kvete  téměř po celý rok a poskytuje malé , kyselé plody  .Tuto zakrslou formu  nejvíce pěstujeme , protože není náročná na stanoviště , je  vysoce zdobná když kvete a protože bohatě plodí tak  lze  i dělat domácí  grenadinu .